Taoismus, stejně jako tradiční čínská medicína, vychází z toho, že svět je stvořen z praenergie čchi. Číňané již před staletími zcela jednoznačně tvrdili, že svět se vyvíjel z jednotné substance, a to od její čiré, energetické podoby k podobě tvarové, hmotné a že v našem už „hmotném“ světě je tato posloupnost právě opačná – energie se vytváří z hmoty, přičemž ale jedno i druhé jsou jenom různé podoby téhož.
„Transformacemi yinu a yangu jsou tvar (hmota) a čchi (energie)… Uvažujeme-li o mechanismu tvoření a proměn, pak nejprve je yang, a potom je yin; yang uskutečňuje a yin přijímá. V pre-kosmu (energie) se transformuje do tvarů (hmoty), čili yang rodí yin. V post-kosmu tvar (hmota) se transformuje do čchi (energie); čili yin rodí yang.“ (LTŤI, kap. 3, s.439-440)
Pro úplnost si zopakujme, že nejdříve je Tao – nevydělená všeobjímající prázdnota; a v ní se rodí prvotní podoba bytí – prvopočáteční jednolitá a beztvará prasubstance čchi; čchi v sobě obsahuje oba dva prvky, anebo lépe řečeno dvě své opačně pólované složky – yin-yang; vzájemnou součinností yinu a yangu se rodí vše ostatní.
Pnutí mezi yin a yangem je hybným momentem všeho dění. Pnutí vyplývá z toho, že yin a yang mají úplně opačné vlastnosti, ale přitom je od sebe není možno oddělit, neboť v jednom je obsažený i zárodek druhého. Obě síly bezděčně působí proti sobě, ale současně jsou nuceny usilovat o dosažení rovnováhy; povaha je žene k likvidaci svého protějšku, avšak vzájemná spjatost s ním je žene ke kompromisu. Výsledkem je jakási labilní rovnováha, v jejímž rámci však jsou ustavičné výkyvy a střídání protikladů. Tato základní charakteristika yin-yangu se promítá do všech forem existence a způsobuje cykličnost jejich projevů: je den a noc, léto a zima, život a smrt, nahoře a dole, vlevo a vpravo atd.
Nesmíme však zapomínat na jednotnou povahu věcí – že nejsou věci čistě yinové ani ryze yangové, nýbrž že jsou jenom více yinového nebo více yangového charakteru. Proto budeme-li o něčem mluvit, že je yin nebo yang, musíme vždy pamatovat na relativnost takovéto klasifikace, aby nám neunikala podstata. Oheň je například typicky yangový, ale je v něm obsažena i yin (hmota paliva, jež hoří) – proto nakonec též každý oheň vyhasne.
Všeobecně je možno říci, že yangové, tj. více yangové povahy, je vše, co je lehké, čisté, teplé, suché, co má tendenci stoupat vzhůru, vyprchávat, rozptylovat se, co nemá vyhraněný tvar či přesné obrysy, co je neviditelnou hybnou silou, funkcí věcí. Říká se, že yang spouští život, zatímco yin jej přijímá, dává mu formy a umožňuje mu hutnět, růst. Yang je tudíž činitelem činorodosti a představuje též samčí princip v přírodě, muže u člověka.
Yin, jak již víme, se projevuje ve všech vlatsnotech právě opačně. Yin je klid, stálost, chlad, vhlkost. Yin je to, co z čchi vytváří zřetelné, hmatatelné formy, přitahuje k sobě, zahušťuje. V přírodě představuje samičí princip a u člověka ženu.
Protikladnost yin-yangu se nejvýrazněji projevuje dvěma způsoby: prvním je ten, že yin a yang se mohou navzájem na sebe proměnit. Tím, že v jednom je zárodek druhého, ve změněných podmínkách se může změnit vzájemný poměr a dojde k převrácení původního stavu do jeho protikladu. Z toho samozřejmě vyplývá nestálost a zvratnost všeho existujícího, jelikož vše se řídí zákonem yinyangových proměn. Je příčinou toho, že nic nemůže přetrvávat věčně a že nic není neměnné. Cyklické změny stavů se mohou projevovat přitom harmonicky i disharmonicky. Střídáne dne a noci nebo ročních období například vyjadřuje makrokosmický soulad yin-yangu, střídání, jež je přirozené, vyvážené a působící tvořivým směrem. Záměna však může být disharmonická; to je tehdy, když se přirozený poměr yin-yangu naruší nadměrným převážením jedné složky nad druhou:
„Je-li yin příliš silná, oslabuje yang; je-li příliš silný yang, oslabuje yin. Když vítězí yang, vzniká horko; když vítězí yin vzniká chlad.“ (Su Wen, kap. 5, s.69)
Druhým projevem protikladnosti vlastností yin-yangu je, že i každou jednotlivou věc anebo každý jev jakož i jejich části můžeme dále dělit na yinovou a yangovou složku, ty pak znovu rozdělovat, a tak dále donekonečna. Den ja například projevem yangu a noc je projevem yin, ale též se dají ještě dále členit:
„Čas od úsvitu do poledne patří k yangu, je to yang v yangu; doba od poledne do soumraku patří také k yangu, je to yin v yangu. Čas od západu slunce do půlnoci přináleží k yin, je to yin v yin; od půlnoci do úsvitu je také yin, je to yang v yin. Tomuto střídání yin a yangu podléhá i člověk.“ (Su Wen, kap. 4, s.54-55)
Z této protikladnosti a dělitelnosti vyplývá pro všechny formy a projevy bytí jejich relativnost a obojakost.
Spolupůsobení yin-yangu nebo cyklus tohoto spolupůsobení můžeme celkově charakterizovat čtyřmi vlastnostmi, respektive čtyřmi fázemi: 1. yin a yang jsou v protikladu; 2. yin a yang jsou vzájemně spojeni, koření v sobě; 3. z předešlých dvou vlastností vyplývá, že yin a yang působí proti sobě i od sebe, ale nemohou se odtrhnout ani sloučit, a proto se ustavičně převažují; 4. při absolutním převážení jedné složky nad druhou dochází ke vzájemné přeměně, k převrácení do svého protějšku, yin se proměňuje v yang a yang se proměňuje v yin.
Přeměnou yin na yang anebo yangu na yin se završuje cyklus yinyangových proměn. Pochopení tohoto procesu, jeho příčin a zákonitostí, je základem pro pochopení teorie čínské medicíny.
Jak se yin a yang projevují v lidském těle si povíme v příští kapitole.
Pozn. Text s menšími úpravami převzat z knihy Klasická čínská medicína – Základy teorie I. od Vladimíra Anda.
ABOUT AUTHOR
NO COMMENTS